Nedostatek taktu a jeho dopady

Po delší době zdravím naše čtenáře.

Aktuální charakter mého zaměstnání mi jaksi taksi po většinu času bere chuť a motivaci ve volném čase sepisovat jakékoliv své myšlenky. 

Dění předešlých dnů mě však po delší době přimělo sepsat pár slov. 

Po jedné konzultaci s velice blízkým člověkem jsem si došla k tomu, jak se vlastně jmenuje "ta věc", která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti, cítit se jako kus hovna a přimět mě uzavřít se do sebe stylem "za takovéto pocity mi žádná interakce tímto směrem nestojí".

Ani si nedokážete představit, jaká úleva to byla, když jsem konečně dokázala ten aspekt mezilidské komunikace pojmenovat. Protože cokoliv, čím jsem to nazývala v minulosti, to vystihovalo jen částečně. Ať už "bezohlednost", "nadřazenost", "přehnaná upřímnost", "netolerance" nebo jiné, i víceslovné parafráze - nic z toho to nepopisovalo perfektně. A teď už vím, co to je.

Nedostatek taktu

Spousta lidí oplývajících tímto atributem si ani neuvědomuje, jak některé jejich výroky mohou působit na lidi okolo. 

Svůj styl podání subjektivních názorů berou jako v pořádku, protože jsou přeci upřímní a nemíní být ovce, co jdou s davem... Takže jednoduše buď jejich názor ber, nebo nech být a mysli si svoje.

A tady je ten ošidný skrytý aspekt. 

Kdokoliv, kdo má potřebu se afektovaně, znechuceně, otráveně a jakkoliv jinak negativně a útočně vyhraňovat vůči Vaším preferencím, Vámi ve skutečnosti manipuluje.

Tento druh manipulativní techniky se nazývá apel na emoce.  

Dotyčný totiž vnitřně cítí a ví, že jeho odmítavá reakce na cokoliv, co jste mu sdělili, způsobí Váš pocit méněcennosti a odmítnutí. Takovéto metody jsou mnohdy neúčinné pro lidi, kteří druhou stranu příliš dobře neznají. O to horší dopady ale má, čím bližší osoba je na Vás aplikuje.

Takový člověk v tomto momentě druhé straně neposkytuje žádný prostor cítit se přijímán, protože Vám jasně dává najevo, že s takovýmto postojem nebo preferencí jím přijímáni nebudete.

Zatímco to až tak dramaticky míněno být nemusí. Za zmínku totiž stojí fakt, že spousta jedinců, používajících takovéto argumentační fauly si ani přímo neuvědomuje, že se v reakci na ně může někdo cítit ohrožený, nebo prostě nepříjemně. 

Oni prostě chtějí dosáhnout svého - názorového konsenzu, ale jedině v rámci přijetí jejich "pravdy", a očekávají od Vás pokorné přijetí jejich bezservítkoidních názorů. Pokud se ozvete, že Vám to bylo nepříjemné, ještě z Vás udělají toho špatného - a to jakýmikoliv prostředky, které mají k dispozici a o nichž vědí, že na Vás zapůsobí a kterými Vám zaryjí do živého masa.

S tím vším jde ruku v ruce fakt, že manipulátoři používající tuto metodu si sami připadají nadřazení.

Mohou Vás tedy srážet různými pesudouvědomělými argumenty stylu: "Prostě je to sračka a dál se k tomu vyjadřovat nehodlám :)", nebo: "Nezbývá než doufat, že jednou sám přijdeš na to, jaká blbost to celé je..."

Takto hrubě jednají lidé považující se za samozvané ztělesnění moudrosti, uvědomělosti a vytříbeného vkusu. Lidé, kteří žijí v domnění, že jsou něco víc než ostatní.

Kritika vs. bezduché rýpání

Jestliže přemýšlíte nad tím, že s takovýmto mým uvažováním potom člověk ani nemůže říct svůj názor, minuli jste mou pointu. Ono v tomto ohledu skutečně hodně záleží na tom, jakým způsobem člověk svůj nesouhlas podá. 

 

Konstruktivní kritika je jedna věc. Bezduché, nespecifikované a manipulativní rýpání do něčeho, co má druhý člověk rád, je věc druhá. 

 

Proč vlastně ti lidé chtějí tak okatě hanit něco, o čem vědí, že má ten druhý rád?

 

Já osobně vnímám naprosto u každého blízkého člověka věci, které mi absolutně nic neříkají. Nikdy by mě však nenapadlo začít na ně plivat jed stylem, že jsou to sračky, a že se zamáčknutou slzou v oku mohu jedině doufat, že z toho jednoho dne vyrostou. Především proto, že na danou věc takto vůbec nepohlížím, ale i z důvodu, že podobné způsoby mi připadají humpolácké a napřesdržku.

 

Nepociťuji důvod mastit si ego na lidech, kteří něco mají/vidí/vnímají jinak, než já.

 

Manipulace vs. konstruktivní protinázor

 

Zásadní rozdíl mezi člověkem, který si do Vás chce jen rýpnout a někým, kdo Vaše preference respektuje a pouze s nimi nesouhlasí, tkví v podání jeho výroku.

Manipulátor: Hm... To je celkem úsměvné, že tě baví tohle. Sice je to nesmysl a k zeblití, ale pokud to nevidíš, tak budiž - dělej, jak myslíš. :)

Konstruktivní člověk: Abych byl upřímný, tak zrovna tohle mi opravdu nic neříká. Nesedí mi na tom X, blízké mi není ani Y v kombinaci se Z. Myslím si, že se k tomu nikdy nepropracuju, ale proti gustu žádný dišputát.

Vidíte ten rozdíl?

Nejsem si úplně jistá, proč mají někteří lidé potřebu jednat takhle. Sama jsem totiž nikdy podobné metody na nikoho neaplikovala. Pokud mi něco nesedělo, držela jsem se stranou s výrokem, že to a to fakt není pro mě. Když bylo třeba a byla jsem dotázána, uvedla jsem argumenty proč - diskuzi se nikdy nebráním.

 

Samozvaní polobozi

Došla jsem k tomu názoru, že čím více člověk odmítá jakýkoliv střet názorů a konstruktivní kritiku, tím víc sám sebe opevňuje ve své iluzi, že je lepší než ostatní.

 

Jen jeho názory jsou ty správné, a ostatní s názorem jiným jsou slepí a hloupí, a nestojí v tomto směru Jeho Velevážené Vznešenosti za půl slova...

K tomuto textu mě inspirovala komunikace s mně hodně blízkým člověkem, pro kterého důležitost mé osoby podléhá značné fluktuaci. Znám však i několik dalších lidí přibližně mého věku, kteří smýšlejí podobně.

Závěrem

Tímto textem jsem chtěla dát každému, který by se v těchto mých slovech našel, záminku zapřemýšlet:

 

Děláte to vědomě? Jestli ano, tak proč?

Děláte to nevědomě? Jestli ano, tak kde se to bere?

Dává Vám vnitřně tento styl jednání něco? Jestli ano, tak co?

 

Uvědomujete si, jak Vaše jednání působí na druhé? Záleží Vám vůbec na tom?

 

...Mohla bych pokračovat, ale pointa už byla řečena dost jasně. 

 

Já sama se jakožto lidská bytost nepovažuju za nic víc, než je zavšivený bezďák na ulici. Ani se nepovažuju za nic míň, než je Elon Musk. 

 

Je to všechno úplně jedno. Jsou lidé, co mají horší podmínky a jsou lidé, kteří mají podmínky lepší. Karty jsou ale rozdané a je jen na nás, jak s nimi budeme hrát. 

 

Všechno je jedno.

 

Speciální díky patří mému úžasnému bráchovi. Jsi super! ♡

 

Archivářka~