Nonsensus

 

“Sometimes there's so much beauty in the world, I feel like I can't take it, and my heart is just going to cave in.” 

Ráda pozoruju. 

Miluju, když vidím štěstí a úspěch jiných lidí. Nejraději se dívám z povzdálí a potají s nimi prožívám všechno dobré. Nemohu říct, že bych nebyla za celý svůj život soutěživá. Já jsem si vlastně spíš vždy užívala radost ze hry, jejíž výsledek mě nijak zvlášť nezajímal. 

Někdy naopak, žel dobrovolně zabřednu i do toho nepříjemného, co život v reálném světě leckdy přináší.

Lidi často nechápou, proč se tu a tam nadchnu z naprosté krávoviny. Stejně jako to, proč mě někdy nějaká "jiná" hloupost dostane, v tom negativním slova smyslu.

Nazvěte si to melodramatem, sentimentem, nebo čímkoliv chcete. 

Intepretace kteréhokoliv jiného jedince je pro vás konkrétně ve skutečnosti naprosto nepodstatná. Záleží na tom, jak ta daná záležitost člověka přiměje se cítit - soulad pozná pocitově kdokoliv. A to nejhorší, co může jeden udělat, je hledat shodu v momentě, kdy neví, kudy kam a není si jistý sám sebou.

Méně tolerantní a příliš do sebe zahledění lidé budou mít tendence vytvarovat vás k obrazu svému a přijmout jejich postoje, hodnoty a názory.

Komukoliv, kdo si toto přečte: Nebuďte zahledění do sebe. Držte si odstup. Nepropadejte sebelítosti. Neporovnávejte se s okolím.

Tolik k teorii. 

Praxe je asi na každém z nás~