Žárlivost v partnerském vztahu

 

Žárlivost. Nesčetněkrát omílané téma, avšak já jej dnes pojmu lehce netradičně. Nebudu vám zde vypisovat rady, jak vyběhnout s partnerem, když se nechová dle vašich představ, a ani nehodlám řešit žádné modelové situace,ve kterých jeden je, a druhý není v právu. Finální rozklíčování této mé myšlenky je vlastně na každém z vás.

 

Nesprávná perspektiva

Vždy, když člověk žárlí, nachází se v bodě, kdy si není jistý sám sebou. Vidí a ví, co chce, a proč to chce, ale ve stejný moment má pocit, že tohoto nemůže dosáhnout, nebo že si daný aspekt nemůže udržet. Toto rozpoložení mnohdy pochopitelně doprovází neodbytný pocit bezmoci. Žárlícímu člověku je vnitřně jasné, že je na své pocity ve skutečnosti sám, a osočováním, popřípadě obviňováním svého partnera z různých činů a postojů, prakticky nevyřeší vůbec nic.

 

Nechtějte měnit partnerovo chování

Je nám od nepaměti nevhodně vštěpováno, že naše pocity souladu a sebejistoty má zajišťovat náš partner. Tím, jak se ve vztahu chová, jak s námi jedná, a jak celkově přistupuje k partnerství. Potíž je v tom, že nic nemůže být dál od pravdy.

Samozřejmě, že pokud dotyčného milujeme, některé jeho činy, názory a postoje mohou ovlivnit naše pocity. To, co by si ale měl každý z nás uvědomit, je jednodušší, než by se mohlo na první pohled zdát.

Skutečně věříte tomu, že vaše žárlivé tendence vyřeší to, že váš partner přestane dělat něco, co vás vnitřně z jakéhokoliv důvodu užírá? Vyřeší váš problém, když se ten druhý začně omezovat v něčem, co je dle jeho názoru neškodné, zatímco vy budete sledovat, jak on na sílu mění své chování, a to vám má dodat jakýsi pocit vnitřního klidu a sebejistoty?

...Nalijme si čistého vína, přátelé. Podobná opatření nejsou ničím jiným, než krátkodobě tišící léčbou symptomů, nikoliv však příčiny. Nemluvě o tom, že tímto způsobem opatřený rychlý pocit klidu a jakéhosi “vyřešení” onoho problému, následně plíživě nahlodává důvěru, a další skutečně hodnotné pilíře partnerského vztahu.

 

Pozorovatel

Stalo se vám už někdy, že jste v žárlivosti vyřkli, nebo udělali něco, ohledně čeho jste okamžitě v ten moment cítili, že to není ta správná cesta, ale stejně jste se nemohli zastavit, a ve svém výlevu jste pokračovali?

Toto se dá vztáhnout i na jakýkoliv jiný výbuch emocí, kterými se necháte destruktivně ovládnout, a výsledkem je neumírněná a přehnaná reakce, na libovolnou situaci. Po následném “vychladnutí” vám většinou dojde, že jste se chovali hloupě, a jen stěží už dohledáváte ony údajné racionální a opodstatněné pohnutky, na základě nichž jste se prvotně zachovali tak, jak jste se zachovali.

Toto je pochopitelné, jelikož k takovému jednání nás nikdy nevede rozum. Za pozorovatele se dá označit tento prchlivý pocit, který nám možná ještě dříve, než cokoliv vyřkneme, nebo než nějak jednáme, stoicky klidně šeptá: ,

,Ne ne, tohle není ta správná cesta, a ty to víš.”

Jeden z nejtěžších aspektů v rámci sebeovládání, je naučit se pozorovateli naslouchat, a zastavit svoji neumírněnou reakci ještě předtím, než nás cokoliv zvládne rozhodit, a vyburcovat naše emoce.

Zkuste někdy každý sám pro sebe, v podobných situacích naslouchat tomuto vnitřnímu hlasu. Pokud se vám toto podaří, a osvojíte si v tomto libovolnou, efektivní techniku, můžete si pogratulovat. Odteď pro vás totiž bude vše v rámci interakcí jednodušší, a vyhnete se tak mnoha zbytečným konfliktům.

 

Důvěra a sebedůvěra

Hodně zjednodušeně řečeno: Je třeba si uvědomit, že je hloupost záviset pocitem jistoty na jiném člověku. Nikdo z nás toto ve skutečnosti nechce, pouze o tom sami sebe kdo ví proč přesvědčujeme.

Je třeba si uvědomit, že naše sebejistota má být něčím, co stojí na pevných základech. Těmi pevnými základy nejsou lidé v našem životě, nejsou to ani zvířata, koníčky, zaměstnání, ba ani studium. Všechny tyto aspekty jsou pouze zpestřením, mají za úkol obohatit náš život, učinit jej příjemnějším, a dát nám smysluplný směr. Neměli bychom ale na čemkoliv úporně lpět, jelikož vše, až na naši vnitřní integritu je pomíjivé.

Cokoliv, co se stane předmětem nezdravě utkvělého zájmu, má zpravidla škodlivý potenciál a neblahý vliv na naši existenci.

Naše sebejistota by měla být vystavěna na základech permanentně stabilního rozpoložení, ve kterém nás fatálně neovlivní rozchod s partnerem, úrmtí blízké osoby, ztráta zaměstnání nebo oblíbeného předmětu, neúspěch ve sportu, negativní kritika ze strany okolí, apod. Řešením toho, jak se nenechat ovlivnit těmito věcmi, je vnitřní flexibilita a životní bezchybnost.

 

Jak se zachovat, když žárlíte, a cítíte se bezmocní?

Odpověď je opět jednodušší, než by se mohlo zdát. Nejsložitější je umírnit v danou chvíli své emoce, a zaměřit se na cokoliv jiného, co vám umožní oprostit se od dané situace a pocitů. To bych viděla jako první krok. Dále, odolejte tomu pokušení, a rozhodně nekonfrontujte v takovémto rozpoložení svého partnera.

Jakmile vám vychladne hlava, a budete cítit víceméně vyrovnaní (už ne pod vlivem rozbouřených emocí, ač stále ve stavu, kdy vám je z čehokoliv v tomto kontextu nepříjemně), vraťte se v mysli zpátky na začátek, kdy si jasně uvědomíte, že nemáte něco, co mít chcete, nebo že se bojíte, že si onu věc/rozpoložení/stav nemůžete udržet. A zároveň primárně i fakt, že s tím hodláte něco udělat.

 

Nejde to hned

Mějte stále na paměti, že jakákoliv opatření nemají mít co dělat s tím, aby váš partner měnil své chování – opět byste tímto nátlakem nadělali pod povrchem více škody, než by se mohlo zdát.

Některé věci nelze vyřešit ihned a okamžitě, a žádné světoborné rady a směrnice nepřesvědčí vaše ublížené, emočně rozbouřené já, že danou záležitost můžete vyřešit v klidu.

Najděte si tedy čas a prostor na to, pokoupat se (o samotě) ve svých pocitech, ve svém vzteku, smutku, pocitech křivdy a zrady; jakkoliv, a jak dlouho budete potřebovat... Jelikož všechno toto postupem času odezní spolu s tím, jak budete pozvolna zaměřovat svou pozornost na jiné aspekty života. 

 

Prospěte se.

Zní to podivně jednoduše, ale spánek skutečně pomáhá. Vypněte na pár hodin, a nechte to (cokoliv) uležet. Tato rada sice zní lacinně, ale ve skutečnosti je k nezaplacení.

Následně vám pravděpodobně dojde, jak scestně jste se na onu věc upínali, a jak zbytečně katalyzované byly v onom kontextu vaše pocity. A pak v jednu chvíli zjistíte, že vám daná záležitost stále principielně vadí, ale už v rámci onoho nejste rozohnění a plní zášti.

A právě až v tuto chvíli je správný čas na to, zamyslet se, co s onou situací provedete.

Ne dříve. Nejdnejte v afektu. Naučte se naslouchat pozorovateli. 

 

Podstatný závěr

Nepodněcujte v sobě aktivně žárlivost.

Trefně archaisticky řečeno:

Čím víc se v hovně rejpeme, tím víc hovno smrdí. Jakmile se vám podaří vymanit se ze spárů negativních emocí, souvisejících s postoji nebo činy vašeho partnera, snažte se nevracet se k oněm záležitostem a původnímu rozpoložení. Nepochybně přijdou chvíle, kdy to bude neodolatelné, a začnete mít tendence sklouzávat zpátky. Budete chtít partnera obviňovat, a sebe litovat. Budete netrpěliví, nebo nesví z partnerovy netečnosti.

Nedejte se.

Máte tu moc, zarazit podobné pitomosti už v prvopočátku. Základem je nevyhledávat aspekty související s jádrem “problému”. Nebabrat se v podrobnostech, nerozebírat to s jinými lidmi, nevylívat si srdíčko, a především, NELITOVAT SE.

Sotva jste si vlastní vůlí vydobili rozpoložení, které vám je rozhodně příjemnější, než trpký pocit bezmoci v rámci žárlivosti. Udělejte tedy vědomě vše pro to, abyste si tento stav udrželi, a posunuli se dál.

 

Archivářka~