Archa X

  Žárlivost. Nesčetněkrát omílané téma, avšak já jej dnes pojmu lehce netradičně. Nebudu vám zde vypisovat rady, jak vyběhnout s partnerem, když se nechová dle vašich představ, a ani nehodlám řešit žádné modelové situace,ve kterých jeden je, a druhý není v právu. Finální rozklíčování této mé myšlenky je vlastně na každém z vás.   Nesprávná perspektiva Vždy, když člověk žárlí, nachází se v bodě, kdy si není jistý sám sebou. Vidí a ví, co chce, a proč to chce, ale ve stejný moment má pocit, že tohoto nemůže dosáhnout, nebo že si daný aspekt nemůže udržet. Toto rozpoložení mnohdy pochopitelně doprovází neodbytný pocit bezmoci. Žárlícímu člověku je vnitřně jasné, že je na své pocity ve skutečnosti sám, a osočováním, popřípadě obviňováním svého partnera z různých činů a postojů, prakticky nevyřeší vůbec nic.   Nechtějte měnit partnerovo chování Je nám od nepaměti nevhodně vštěpováno, že naše pocity souladu a sebejistoty má zajišťovat náš partner. Tím, jak se ve v...

  Začíná býti zvykem na Arše , že dělám volná pokračování svých předešlých článků. V tomto volně naváži na svůj počin zovoucí se  Satanismus od nesatanisty, ve kterém jsem vám krapet satanismus nastnínil, ve vážném i odlehčeném stylu, a obeznámil vás s faktem, že se za satnaistu nepovažuji, nýbrž že jsem ateista líznutý LaVeyem. Rozkoš je jednou ze šesti satanských ctností. Vyhledávat rozkoš a nebránit se jí, jestliže se nabízí je jedním ze základních etických kodexů satanisty. Rozkoš má mnoho podob:  estetickou, sexuální, emocionální, fyzickou. Uspokojujte každou touhu svého těla a ducha, jestliže vás jedna rozkoš omrzí, najděte si novou. Odříkání je degenerace, pocit viny z uspokojení je smrt. Askeze slouží jen k tomu aby následující rozkoš byla silnější, sama o sobě je nesmyslná. Nejvyšší formou rozkoše je umění, které může mít mnoho podobenství. Dnes si představíme a ukážeme to literární, od člověka v satanistických kruzích nejpovolanějšího, jímž jest Tau-Paulus (dřív...

Dnešní článek bude jen takovým kratším zamyšlením s několika mými postřehy. Zlatá éra blogovaní byla dle všeho někdy v letech 2003 - 2006, tehdy byly dokonce různé prognózy, že to bude platforma, která může změnit i klasickou novinařinu, do blogů se vkládala velká naděje, možná to trvalo v České republice i do roku 2008, kdy ovšem započal raketový nástup Facebooku a průběžně pozvolnější dalších sociálních sítí, jako nepříklad Twitteru . Prognóza se, jak vidíme, nepotvrdila a blogování je v nekonečném světě internetu spíše okrajovou záležitostí. Ono je také mnohem těžší a náročnější, jak na čas tak i talent a jiné schopnosti, dovednosti a kvality, jak už jsem někde psal či říkal, vytvořit smysluplný článek, než udělat selfíčko na Instagram či nahrát několika vteřinovou kravinku na TikTok. Je to samozřejmě i o konzumentech obsahu, kdy v dnešní době zcala jasně převládá ten audio vizuální. Přejděme ku komentářům blogů, tedy komentářům na samotných blozích. Jistě mi dáte za pravdu, drtivá ...